Jaké národnosti je květina v Japonsku?

Japonsko je jednou z nejtajemnějších a nejkrásnějších zemí na Zemi. Je opředena mýty a legendami; bohaté na víry a zvyky. Japonsko má úžasnou historii, která stále vzbuzuje u mnohých velký zájem.

Dnes vám pomůžeme lépe porozumět tradicím této země a povíme vám o některých jejích rysech.

Jazyk květin v Japonsku

Země má svou rostlinnou symboliku, vycházející z dávných tradic – Hanakotoba.

Aranžování kytic, ikeban, výběr pohlednic – každý proces se provádí s ohledem na význam květin. Podle Hanakotoby symbolizuje sakura zdvořilost a laskavost; sedmikrásky – upřímnost, poctivost; lotos – cudnost; duhovka – dobrá zpráva; narcista – respekt.

Symbolem Japonska je květ chryzantémy.

Každý ví o lásce obyvatel Země vycházejícího slunce k třešňovým květům, na jejichž počest dokonce pořádají slavnosti. Národní květinou Japonska je však chryzantéma. Stal se znakem japonských císařů a lze jej nalézt na mincích, pečetích a úředních dokumentech. Řád chryzantémy je považován za nejvyšší ocenění.

9. září země slaví svátek těchto květin. V tento den lze chryzantémy v Japonsku vidět na záhonech, výstavách květin a dokonce i ve výzdobě panenek. Ruce, nohy a obličeje těchto hraček jsou vytvořeny z vosku nebo papír-mâché, ale kostýmy a dokonce i samotné okolí (vodopády, budovy, hory) jsou vyrobeny z různých druhů chryzantém.

Úžasné Japonsko: květinový park, který uchvátí svou krásou

Květinový park Ashikaga je jedním z nejznámějších na světě. Nachází se na ostrově Honšú, v provincii Tochigi.

V parku je tolik rostlin, že bez ohledu na to, kdy přijedete, určitě najdete několik druhů kvetoucích. Například v únoru a březnu návštěvníky potěší rozkvetlé švestky, hyacinty a tulipány, narcisy a pižmovky. Azalky a rododendrony kvetou v dubnu. Od pozdního jara do začátku léta potěší Ashikaga krásou stovek růží, které jsou nahrazeny hortenziemi, lupinami, plaménky, kosatci a petúniemi. Šafrán kvete v parku až do pozdního podzimu.

Wisteria si zaslouží zvláštní zmínku. Jedná se o vinnou révu, která kvete ve velkých shlucích květů, které vydávají jemnou nasládlou vůni. Propletením podpěr dokáže vistárie vytvořit úžasně krásné altány a tunely. V parku Ashikaga je těchto rostlin spousta – fialovo-modrá, bílá, modrá, růžová. Chcete-li obdivovat jejich květy, musíte přijít začátkem května.

Japonská svatba

Japonci pořádají svatební obřady hlavně v létě.

Ještě před touto událostí rodina ženicha daruje nevěstě prsten a také peníze na samotnou oslavu, za kterou svému vyvolenému daruje zpětný dárek – rovněž prsten.

Aby na své příbuzné udělali dobrý dojem, vyměňují si budoucí manželé seznamy se svými jmény.

Svatební oděv nevěsty se obvykle skládá ze dvou typů kimon: bílého pro svatební obřad a barevného, ​​obvykle červeného, ​​pro slavnostní hostinu.

Klasickým atributem outfitu nevěsty je vysoký účes, který je vytvořen pomocí paruky – překrytý šátkem, je navržen tak, aby skryl malé umělé růžky, které jsou charakteristickým rysem žárlivé ženy.

Oblečení budoucího manžela také předpokládá přítomnost slavnostního kimona. Moderní Japonci, kteří dodržují tradice manželství, často pronajímají obleky na oslavu.

Japonský pohřeb

Pohřby v Japonsku se konají především podle buddhistických obřadů.

Rodinná hrobka je pokryta bílým papírem – podle přesvědčení to pomáhá chránit zesnulého před zlými duchy. Za stejným účelem se na hruď zesnulého položí nůž a k posteli se umístí stůl se svíčkami a kadidlem zdobeným květinami.

Jakmile obec vystaví úmrtní list, začíná vyřizování pohřbu, většinou nejstaršího syna.

Tělo je na rozlučkový obřad řádně připraveno a uloženo do rakve na suchém ledu – spolu s věcmi zesnulého, kterého za života miloval, a šesti mincemi, které bude zesnulý potřebovat k překonání řeky Sanzu.

Při pohřební službě, kam hosté přicházejí oblečeni v černém, všichni pálí kadidlo, zatímco kněz čte úryvek ze sútry.

Na pohřbu následujícího dne dostane zesnulý nové buddhistické jméno, jehož účelem je chránit duši před úzkostí při zmínce o přítomnosti.

Přítomní by měli na ramena zesnulého položit květiny – bílé chryzantémy. Poté je rakev uzavřena a odvezena do krematoria.

O Japonsku a jeho tradicích se můžeme bavit velmi dlouho a pravděpodobně to není naposledy, co vám o této úžasné zemi říkáme.

Slovo „chryzantéma“ se skládá ze dvou řeckých slov: chrysos – zlaté a anthemis – květina. Tento název – Chryzantéma – dal této rostlině zakladatel moderního systému živých organismů Carl Linné. A i když je toto „zlaté“ jméno vysvětleno zcela prozaicky – prvním popsaným druhem byla chryzantéma korunková rostoucí podél břehů Středozemního moře (Chr.koronarium) s jasně žlutými květy – ukázalo se, že „kmotr“ mnoha různých druhů rostlin a zvířat velmi přesně určil místo, které tato květina (nebo spíše její příbuzní) obsadila a zaujímá v kultuře zemí nacházejících se velmi daleko od Středozemního moře , a zejména z vlasti samotného Linného ve východní Asii.

V Číně chryzantéma představuje moudrost a dlouhověkost, ve Vietnamu duchovní čistotu a jasnost mysli a v zemi vycházejícího slunce štěstí, úspěch a štěstí. Slovo „chryzantéma“ a „slunce“ jsou v japonštině označeny stejným hieroglyfem. Podle starověké legendy Japonci sestoupili ze Slunce. Proto je chryzantéma národním symbolem země. Její obraz je považován za posvátný; ve 12. století zdobil čepel Mikada. Samotný erb Japonska je stylizovaným obrazem chryzantémy; jeho symbol zdobí pečeti a bankovky této země. Podle N.F. Zolotnický*, „donedávna byly i oděvy s vyobrazením chryzantémy považovány za posvátné a mohli je nosit pouze členové císařské rodiny. Porušení tohoto zákona se trestalo smrtí.“ Je pravda, že pouze obraz chryzantémy se šestnácti „okvětními lístky“ (okrajovými květy) byl posvátný – podle Zolotnitského zlatý květ (Dendranthema/Chryzantéma/arcticum). Směly se zobrazovat květiny s různým počtem okvětních lístků a japonští umělci této příležitosti s radostí využili.

Mezi státními řády Japonska je nejčestnější Řád chryzantémy. Vznikla v roce 1888 a od té doby toto ocenění obdrželo pouze 100 lidí. Jsou mezi nimi členové císařské rodiny, britská královna Alžběta II. a americký prezident Dwight Eisenhower.

Dodnes je jedním z nejoblíbenějších svátků Japonců Festival chryzantém. Stejně jako v Číně připadá podle lunárního kalendáře na 9. den devátého měsíce. Obecně platí, že mezi Japonci květinové festivaly zaujímají nejčestnější a nejoblíbenější místo mezi všemi festivaly. V únoru slaví rozkvět švestek, v březnu – broskve, v dubnu – třešně (sakura), v květnu – mochna, v červnu – svlačec a pivoňky, v říjnu – chryzantémy.

Nejjasnější a nejradostnější svátky jsou dva: jaro – třešňové květy a podzim – chryzantémy. Poslední jmenovaný svátek se slaví od nepaměti. V tento den Japonci zdobili své domovy chryzantémami a „ušlechtilí lidé,“ píše Zolotnickij, „jezdili na lodích zdobených chryzantémami za zvuků hudby, zpěvu a čtení čínských a japonských básní, v jejichž složení jsou nejlepší tehdejší básníci soutěžili.“ Tyto básně jsou psány inkoustem na dlouhých proužcích papíru, které jsou nalepeny na stromy, aby je mohl číst nejen kdokoli, ale také vítr šumící v listí a létající ptáci.

V tento den můžete ochutnat víno napuštěné chryzantémami nebo vypít nápoj z chryzantém, který nejen chutná, ale pomáhá i při bolestech hlavy, vysokém krevním tlaku, otocích, horečkách a poruchách trávení. Připravuje se smícháním listů a květů indických a čínských chryzantém. Někdy lze takový „chryzantémový čaj“ najít v prodeji.

Během dovolené se v různých městech Japonska pořádají speciální výstavy chryzantém, kde jsou prezentovány nejen samotné květiny, ale také úžasné kompozice z nich. Tak je to popsáno v knize N.F. Zolotnitsky výstava v císařově zahradě věnovaná svátku chryzantém.

„Tady vidíte scény bitev, ve kterých krev teče potokem a špiní (tyto scény většinou zobrazují zimní krajinu) sněhem pokrývajícím půdu („sníh“ jsou také květiny. – Poznámka redakce.); koně a jezdci jsou zobrazeni, jako by byli živí, lodě jsou zobrazeny s vlajícími plachtami a plujícími; hrdinové porážející monstra vylézající ze skalních štěrbin jsou plní pohybu; chrámy, paláce, zakřivené mosty, pěnivé vodopády atd. – je to všechno tak přirozené. že nedobrovolně zapomenete, že jsou z květin.

Samozřejmě ne všechny. Viditelné části těla, obličej, ruce a nohy jsou vyrobeny ze speciálního druhu papírmâché naneseného na dřevo. Meče. dřevěné části domů atd., stejně jako skály, jsou obvykle vyrobeny z příslušného materiálu; ale jsou zde lodě a koně, mosty, vchody do chrámů, skály a vodopády vyrobené přímo z chryzantém. zde jsou květiny vybrány tak, aby přenesly všechny odstíny osvětlení, všechny nejmenší charakteristické detaily designu.

Nejnápadnější je však na všech těchto snímcích šaty postav, složené vždy pouze z květin. Jaké jsou kombinace barev, jaká elegance, jaká rozmanitost vzorů a materiálů to znázorňují – to se vymyká jakémukoli popisu.

Základem těchto šatů jsou bambusy, do kterých jsou vetkány nestříhané chryzantémy, ale ty ještě na jejich keřích, aby dále rostly a kvetly. A všechna tato široká, vzdouvající se kimona s ohrnutými rukávy jsou tak úžasně vyobrazena, ohýbají se tak přirozeně na postavách často pózujících v nezvykle obtížných pózách, že užaslý divák málem zapomene, že jsou vyrobena pouze z čerstvých květin.“

„Ale takové obrazy vyrobené z chryzantémových květů,“ pokračuje Zolotnickij, „se nevystavují pouze na císařských výstavách v Dango-Tsaki. V této době jsou k vidění na soukromých výstavách v mnoha dalších japonských městech a dokonce i v některých japonských vesnicích proslulých zahradnictvím. Jen tam jsou figurky většinou ze dřeva a vrstvy hlíny, do které se zapíchají květiny. Zároveň jsou zde vyobrazeny i postavy a scény, jen jsou samozřejmě zápletky převzaty ne tak dramaticky, ale spíše z běžného života, kde není vyžadován tak jemný výraz tváří a póz jednajících postav.

Zde vidíte například nějakého obchodníka se svým zbožím, prodavače čaje, skupinu žen sedících na zahradě a připravujících čaj; děti loví nebo krmí ryby atd. Nicméně i zde, stejně jako na císařských výstavách, je seskupení a výběr barev pro znázornění vzoru látky šatů zvláštní kouzlo.“

Chryzantémy jsou také velmi oblíbené v Číně. Tam je po této květině pojmenován devátý měsíc v roce. A květ chryzantémy, utržený devátého dne devátého měsíce, má zvláštní magickou moc. Spolu s borovicovou pryskyřicí se zpracovává na jakýsi tajemný produkt, který údajně chrání před stárnutím.

Číňané navíc z okvětních lístků květenství chryzantém připravují sladký pokrm, který, jak se říká, trochu připomíná dort. „K přípravě tohoto jídla,“ píše Zolotnitsky, „vezmou čerstvou květinu, pečlivě ji umyjí, oddělí její okvětní lístky (květy rákosu. – Poznámka ed.) a ponoříme je do směsi rozbitých vajec a mouky, poté je vyjmeme, rychle namočíme do rozpáleného oleje, položíme na půl minuty na papír, aby absorboval přebytečný olej, posypeme cukrem a podáváme.“ Moderní podání receptu říká, že vejce se má rozšlehat s moukou, máslo by se mělo vařit a květy by se do něj neměly jen namáčet, ale půl minuty vařit a poté namáčet v krystalovém cukru. Dodává se také, že tento dezert je obzvláště dobrý se zmrzlinou. Dodáme, znovu se vrátíme k Zolotnickému knize, že „toto jídlo připomíná . poněkud báječný dort, často připravovaný v Malé Rusi z jeřabin.“

Číňané ale prý nejedí jen květy chryzantém, ale i mladé listy. Přidávají se do salátů, polévek a příloh – a každému jídlu dodají jedinečnou chuť a vůni.

Otázka, kde pěstování chryzantém poprvé začalo – v Japonsku nebo Číně – zůstává kontroverzní. I když přednost se obvykle dává Zemi vycházejícího slunce. Podle N.F. Zolotnitsky, v roce 1496 vyšla v Kjótu kniha, ve které bylo popsáno více než sto odrůd (odrůd) pěstovaných chryzantém. „Tyto chryzantémy,“ píše Zolotnitsky, „jsou vždy velmi krásné a mají velmi poetické jméno. ranní svítání, večerní západ slunce, severní sprcha, mlhavé ráno, . lví hříva, tisíc jeřábů, lesk meče atd.”

Konečné jasno není ani ohledně předků pěstovaných chryzantém. Divoké jednoleté druhy: chryzantéma sativa (Chr. segetum) a chryzantéma korunková rostou, jak již bylo zmíněno, ve středomořských zemích a další druh rodu – chryzantéma kýlová (Chr.carinatum) – na pobřeží severozápadní Afriky. Vytrvalé chryzantémy, nyní klasifikované jako Dendranthema a, samozřejmě, dává vzniknout východním kultivarám, rostou v celé Eurasii, ale jsou zvláště rozmanité ve východní polovině kontinentu. Na území Ruska lze nalézt např. Závadský chryzantéma (Dendranthema zawadskii), vyskytující se na velmi rozsáhlém území – od Karpat až po Přímoří, ale všude vzácný, již zmíněný zlatý květ, popř. chryzantéma severní (Dendranthema arcticum – někdy je tento druh považován za formu chryzantémy Zavadského), druhy jižní a východní Sibiře a Dálného východu: dendranthemum mongolica (D.mongolicum), Maksimovič (D.maximowiczii), eminmfifolia (D. sinuatum) a některé další.

Velmi matoucí je však i taxonomie samotných divokých forem. Vytrvalé chryzantémy, jak již bylo zmíněno, jsou někdy klasifikovány jako náležející do stejného rodu jako letničky. Chryzantéma, k nimž se někdy řadí řada dalších hvězdnicovitých, včetně tak dobře známých rostlin, jako je tansy (tanacetum), heřmánek (Feverfew) a nivyaniki (Leucanthemum). Mezi botaniky se najdou i zastánci naopak ještě zlomkovitějších dělení – například naše severní Gultenův dendranthem (D. hultenii) lze přiřadit k rodu Arctanthemum atd.

Ale vraťme se k zahradním a pokojovým chryzantémám a knize N.F. Zolotnický.

„V Evropě byly chryzantémy poprvé představeny v Anglii. 1676 Holanďanem Reedem, ale . se stal známým jen několika málo lidem. Za skutečný rok jeho dovozu do Evropy je třeba považovat rok 1789, kdy jej do Marseille přivezl kapitán Pierre Blanchard. Květiny, které tehdy přinesl, samozřejmě nebyly elegantní, luxusní odrůdy, které vidíme nyní, ale patřily k nejjednodušším druhům podobným heřmánku, a proto nepřitahovaly velkou pozornost.

Ale již v roce 1829 toulouský zahradník Berne zahájil pokusy s jeho šlechtěním ze semen (při tomto nevegetativním způsobu množení se potomci mohou velmi lišit od rodičovských forem. – Poznámka redakce.) a získal několik nových nádherně zbarvených odrůd.Poté jeho příkladu neváhali následovat další zahradníci. Úspěch byl výrazný a již v 50. letech. (XIX století – Poznámka redakce.) bylo asi 300 jejích odrůd, lišících se nejen barvou, ale i tvarem květů.

Uběhlo však ještě půl století, než se tato květina, která dosáhla mimořádné krásy, dostala do módy a stala se jednou z našich oblíbených zimních květin. . Každý rok se v Paříži, Londýně a v mnoha německých městech konají celé speciální výstavy chryzantém, kde se za ty nejoriginálnější exempláře platí obrovské peníze.“

Ke stému výročí kultury chryzantém v Evropě byla v Paříži uspořádána zvláště bohatá výstava. „Je zajímavé,“ pokračuje Zolotnickij, „jaká opatření musela být přijata, aby byly tyto řezané květiny, zasílané z celé Evropy, doručeny v naprostém bezpečí, protože sebemenší poškození květiny, sebemenší vada sloužila jako důvod k jejímu vyloučení z konkurence. Každá květina byla zabalena do velkého listu hedvábného papíru, její okvětní lístky byly dovedně nadzvednuty a stonek byl zabalen do kousku namočené vaty a pokryt, aby se udržela vlhkost, pergamenovým papírem nebo gutaperčou. Kopie zaslané v této podobě se ukázaly jako zcela bezchybné.“

Je třeba poznamenat, že řezané chryzantémy mohou stát ve vodě poměrně dlouho. Je pravda, že k tomu musíte dodržovat několik jednoduchých pravidel. Před umístěním do vody by měl být stonek zbaven listů, přičemž na samotném květenství by nemělo být více než 5-6 listů a špičky tvrdých stonků by měly být buď rozštípnuty nebo „namočeny“ kladivem. Vázu, do které chcete chryzantémy umístit, je nutné důkladně umýt, do vody je dobré přidat několik tablet aktivního uhlí jako dezinfekci. A pokud máte možnost, postříkejte kytici jednou denně studenou vodou.

A ještě jedna rada. Aby rákosové květy velkokvětých chryzantém předčasně neopadaly, kápněte dovnitř květu stearin z běžné svíčky. To jde snadno, stačí květy květenství lehce pohnout prstem a do vzniklého prostoru kápnout stearin.

Mezi pěstovanými odrůdami jsou nejoblíbenější skupiny indické, nebo podzimní, odvozené od druhu D.indicum, Čínské nebo velkokvěté (formy D.morifolia) a tzv. korejské neboli drobnokvěté odrůdy hybridního původu, v našich klimatických podmínkách nejrozšířenější

Chryzantémy indické špatně snášejí mráz a lze je pěstovat v bytě. Aby se tyto rostliny cítily v bytě dobře, je třeba je umístit na relativně chladné (pokud možno ne vyšší než 18 °C), ale silně osvětlené místo. Kromě toho musí být chryzantéma napojena velmi opatrně, aby nedošlo k vyschnutí hliněné hrudky. Nejlepší je pravidelně umístit hrnec chryzantémy do nádoby s vodou, aby byla půda nasycena vlhkostí. Obvykle není nutné chryzantémy krmit.

Aby rostlina, která se vyvinula v jasném světle, rozkvetla, musí být umístěna na místě, kde nebude dostávat více než 10 hodin světla denně po dobu 2-3 měsíců. V opačném případě budou chryzantémy kvést špatně a nepřátelsky nebo nebudou kvést vůbec – koneckonců jsou to podzimní květiny, „krátkodenní květiny“. Když pokojová květina přestane těšit svými květy, můžete ji seříznout těsně nad zemí, umístit na tmavé, chladné místo a občas zalít. Na jaře se na rostlině objeví nové výhonky.