Jaký je nejsilnější hmyz na světě?

Velkolepý souboj i pro běžného pozorovatele je možná největším zdrojem adrenalinu. Skutečné bitevní scény se však odehrávají ve světě divoké přírody, kde nejde o tituly a slávu, ale o touhu přežít.

• Dokážete rozeznat člověka od zvířete?
• Je pravda, že kočky jsou bezskrupulózní egoisté?
• Vědci: psi kopírují povahové rysy svých majitelů

Které zvíře podle vás bojuje nejlépe? Kdo dokáže zasadit rychlé a silné údery? Odpověď vás jistě velmi překvapí.

Krab kudlanka může zasadit nejsilnější ránu mezi živými tvory na planetě. Mantis krevety nebo mantis shrimp dorůstají až 35 cm, ale obvykle jsou menší než 20 cm a jejich nárazová síla je srovnatelná s kulkou ráže 22.

Velké druhy kudlanek mohou dokonce rozbít tlusté sklo akvária.

Výzkumnice Sheila Patek z Duke University v Severní Karolíně zjistila, že dráp zvířete vystřeluje rychlostí 80 km/h a vytváří nárazovou sílu 150 kg, což je 2500násobek jeho hmotnosti. Krab kudlanka dodává svůj zničující knockout za pouhých 800 mikrosekund, což je nejrychlejší útok predátora v oceánu.

Krevety kudlanky se často zapojují do bitev o území. Ale jak Patek a její kolegové zdůrazňují, jde spíše o rituál než skutečný boj o přežití.

Vítězem sparingu je obvykle ten, kdo zasadí nejvíce úderů. Často se jeden z účastníků jednoduše zastaví a přestane házet rány, a pak stačí jeden nebo dva k vítězství.

Výzkumnice Sheila Patek také studuje mravence rodu Odontomachus neboli „klikací mravenci“. Byli tak pojmenováni pro neobvyklé procesy v koutcích jejich úst, které se zavírají rychlostí blesku.

Odontomachus si také věci mezi sebou řeší pomocí tykadel na hlavě, když například bojují o moc ve svém hnízdě.

Mnoho hmyzu (mravenci, vosy, včely) komunikuje pomocí antén. Toto chování není vždy projevem agrese. Včely si například dotykem svých tykadel vyměňují informace o tom, kde dostanou potravu. Ale ukázat ostatním, kdo je tu šéf, se bez boje neobejdete.

Odontomachus brunneus žijící na Floridě dokáže udeřit 41,5krát za sekundu. Vše se děje příliš rychle, a tak pouze vysokorychlostní kamera umožnila vědcům tyto souboje podrobně prozkoumat.

Asi nejznámějšími boxery v říši zvířat jsou zajíci polní (Lepus europaeus).

Zvláštní touha po bojovnosti se u zajíců probouzí, hlavně brzy na jaře, kdy začíná období páření. Zde vznikl výraz „běhat jako březnový zajíc“.

Dříve se věřilo, že pouze samci mezi sebou vedou tvrdé boje bez pravidel a soutěží o zástupce opačného pohlaví. Nedávné studie však ukázaly, že boxerské zápasy často iniciují samice, které nejsou připraveny na páření, a odhánějí tak otravné nápadníky.

Plodná fáze zajíců je dosti krátkodobá, samci proto musí být vytrvalí.

Nesporným vůdcem mezi všemi představiteli zvířecího světa, praktikujícímu metodu boje nejvíce podobnou boxu, je klokan. Údery tohoto zvířete jsou velmi silné.

Při soubojích o fenky se udeří a uchopí horními tlapkami a výhodu mají samozřejmě majitelé pevných svalů.

Snad nejznámějším klokanem je mocný rusovlasý fešák Roger, který žije v australské rezervaci v Alice Springs. Jednou z jeho oblíbených kratochvílí je drcení kovových kbelíků.

Koně, jak každý, kdo se s nimi setkal, ví, umí kopat a dokážou zasadit poměrně silnou a nečekanou ránu oběma zadními kopyty.

Zebry se ale prý někdy chovají ještě hrozivěji.

Výzkumník Tim Caro z Kalifornské univerzity v Davisu strávil velkou část své kariéry studiem chování zeber. Dokonce se převlékl za zebru, aby pozoroval zvířata ve volné přírodě.

Ve své knize Zebra Stripes z roku 2016 popisuje, jak se zebry brání před predátory tím, že bojují svými kopyty. I když neexistují žádné vědecké důkazy, že takové rány mohou být smrtelné.

Kopat umí nejen koně a zebry. Například pštrosi a žirafy mohou kopnutím zranit i velké dravce. I když takové rány nejsou smrtelné, na okamžik útočníka zatlačí zpět, čímž dá kořisti s flotilou nohou šanci uniknout.

Ale jsou to predátoři, kteří vás mohou srazit s fatálním výsledkem.

Africké pastviny v subsaharské Africe jsou domovem predátora, kterému vědci přezdívali „ninja orel na chůdách“. Tento vtipně vyhlížející sekretář se živí jedovatými hady, které zabíjí jednou silnou a přesnou ranou do hlavy.

Pozorováním sekretářského ptáka zachyceného v roce 2016, který se z neznámých důvodů jmenoval Madeleine, vědci určili sílu jeho úderu. Madeline má neuvěřitelnou sílu a dokáže házet rány, které jsou pěti nebo šestinásobkem její vlastní tělesné hmotnosti.

Podobný styl lovu používali i někteří další okřídlení dravci, kterým ornitologové trefně přezdívali teroristické ptáky. Jedná se o obrovské nelétavé ptáky, kteří žili v prehistorické Jižní Americe.

Jak dokládá rozbor úlomků kostí, zástupci rodu Mesembriornis měli velmi silné nohy. To vedlo vědce k domněnce, že ptáci udeřili na svou kořist takovou silou, že se jí zlomily kosti a oni se mohli dostat do výživné kostní dřeně své kořisti.

Lidé vždy snili o tom, že budou plavat jako ryby nebo se třepotat jako motýli. Možná je čas naučit se bojovat jako krevety a kopat jako teroristé.

Bude čístь originál tento článek v angličtině vы můžete přejít na webovou stránkuе BBC Země.