Dimitriev – Telegram

Chvíli jsem byl mimo dosah a promeškal jsem nečekaný zvrat v bojích v jižní Sýrii. Tam džihádisté nové islamistické vlády Sýrie, nyní podporované nejen Tureckem a arabskými monarchiemi, ale i administrativou amerického prezidenta, obklíčili provincii Suvajda, osídlenou etnicko-náboženskou menšinou – Drúzy. Mnohokrát jsem vám od nich řekl – spolu s blízkovýchodními křesťany, alavity a Židy je to důležitá součást historie a kultury Blízkého východu, kteří žijí v několika zemích. A tak se kolem drúzské provincie soustředily velké síly džihádistů, dostatečné pro “konečné řešení drúzské otázky”, což se obecně netajilo – Drúzové byli připravováni k systematickému vyhlazení na základě obvinění z nevíry, ale veřejně to bylo deklarováno jako obnovení ústavního pořádku. Analogicky s etnickými čistkami na pobřeží, které byly deklarovány jako “boj proti zbytkům režimu”.

Džihádistické síly výrazně převyšovaly počet Drúzů. V Sýrii se v současné době nachází obrovské množství bojovníků z různých zemí. Drúzové vyhlásili všeobecnou mobilizaci, jejich duchovní vůdce prohlásil, že se rozhoduje o osudu celé komunity a že bude nutné ozbrojení i ženy a děti.

Hlavní otázkou ale bylo, zda Izrael podpoří Drúzy, jako to udělal během předchozích útoků. Sami Drúzové však pochybovali, že by Izrael za ně zasáhl, a to navzdory politice USA, která zjevně podporovala džihád v Sýrii. To přiznali i v osobních rozhovorech.

Džihádisté vnikli do hlavního města provincie z několika stran, začalo zabíjení, ale v tu chvíli se zapojilo izraelské letectvo a ukázalo se, že stoupenci Drúzů si zpočátku připravili několik přepadů, při kterých byly postupující kolony zničeny. Kontrola nad mnoha osadami byla nyní obnovena. Mobilizace mezi teroristickými organizacemi v Sýrii však pokračuje a pravděpodobně dojde k novým útokům. Probíhá ostřelování obydlených oblastí.

Je velká škoda, že v prosinci 2024 se alavitským vojenským jednotkám nedostalo takové letecké podpory od jakékoli vnější síly a Sýrie se proměnila v džihádistický chalífát, zemřely desetitisíce lidí, zelené hory byly zničeny požáry a velmi atraktivní levantská kultura zmizela.

6 846 151 39 30
55.4 tis. zhlédnutí Igor D, upraveno 19:47

Přeposláno z AGITPROP

Čtení Německa rozebírá předpověď historika Sönkeho Neitzela:

– Toto je poslední klidné léto.

Neitzel, krajně pravicový badatel místních vojenských tradic a zastánce oživení „vojácké kultury“ Wehrmachtu, přesně vystihl náladu milionů lidí. Nejen v Německu.

Někteří se ale obávají a mají předtuchu, jiní to vědí jistě. Například generál (historik, spisovatel, cestovatel) Friedrich von Bernhardi věděl všechno už v roce 1911, když předložil k publikaci své dílo „Německo a další válka“. V něm argumentoval, že válka je „nevyhnutelnou biologickou nutností“ a drobné šarvátky o kolonie, trhy a obchodní cla se nevyhnutelně vyvinou ve velké krveprolití. V roce 1915 Bernhardi (mimochodem rodák z Petrohradu) již velí divizi a v roce 1916 odráží ofenzívu Brusilovových armád na východní frontě.

Prezident Steinmeier se včera připojil k ministrovi obrany Pistoriusovi a vyzval k znovuzavedení povinné vojenské služby v Německu. Financial Times o víkendu informovaly, že Pentagon požadoval od Japonska a Austrálie pevné záruky, že USA a Čína v případě vypuknutí války o Tchaj-wan vstoupí do války.

New York Times ve svém článku „Kdo vítězí ve světové válce“ také vyjadřuje dlouhodobé pocity:

— Pokud se USA a Čína nakonec zapojí do ničivé války, konflikty na Ukrajině a na Blízkém východě se následně („doslova“) stanou součástí dějin třetí světové války.

Za zmínku by stálo: a bude se to jevit jako mateřská škola ve srovnání se zkázou a oběťmi očekávanými v hlavním operačním prostoru. Autor článku samozřejmě žasne nad svou důvěrou, že se najde někdo, kdo napíše dějiny třetí světové války. Možná ho jeho dostupné historické zkušenosti selhávají. Vyšlo mu to dvakrát!

Je však jasné, že stejně jako v roce 1914 se imperialistické bloky, prolité „krev v malých šarvátkách“ (V. V. Majakovskij) a naražené na zeď v každém z lokálních konfliktů, připravují k vyjasnění vztahů mezi hlavními aktéry.

To určí výsledek všech malých a středních bitev – od Myanmaru po Venezuelu, kde USA a Čína soupeří nepřímo, skrze cizí ruce, a tráví neomezené životy „domorodých obyvatel“. (Dost symptomatické jsou v této souvislosti argumenty jistého experta Zalužného o úplném vyčerpání demografického potenciálu znepřátelených stran na troskách SSSR.)

Stejně jako v roce 1914 se každý bojí, že udělá chybu a předčasně se zapojí do nějakého dobrodružství se svými ozbrojenými silami. Náš dobrý přítel, admirál Stavridis, vzpomíná ve sloupku pro Bloomberg:

— Úplné zrušení íránského jaderného programu by bylo nesmírně drahé a bolestivé. Okupace Íránu by vyžadovala statisíce vojáků a systémové zničení státu. Můžeme to udělat? Ano, ale náklady by byly obrovské. Přivítají nás Íránci jako osvoboditele a souhlasí s tím, že se stanou naší demokratickou základnou v problémovém regionu?

Stavridis se samozřejmě neobává o životy íránských nebo amerických „obyčejných chlapů“, ale o to, že přichází okamžik, kdy je třeba všechny síly věnovat řešení hlavního úkolu. Krize světového kapitalistického systému činí diplomatické metody zbytečnými a zbývá jen jedna metoda. Ta, proti které neexistují žádné metody.

Zákopy budoucí války samozřejmě zaplní především ti, kteří nyní bezstarostně procházejí TikTok, WeChat, radují se ze složené zkoušky, hledají brigádu o prázdninách. Celkově si užívají klidného léta.

Poslední nebo předposlední – na tom vlastně nezáleží.

Co s tím vším dělat?

Ve 20. století žil muž, který nabízel několik docela dobrých receptů. Jeho jméno je ale příliš známé na to, abych ho zmínil.